IX. pardubické bienále - abstrakty příspěvků

Marie Buňatová 
Obchod s kořením a jižním ovocem v raně novověké Praze

Příspěvek si klade za cíl představit hlavní tendence tohoto mezinárodního, vysoce lukrativního obchodu a popsat způsob, jakým se cizokrajné koření a ovoce dostávaly do kuchyní pražských měšťanů i šlechtických paláců.

Iveta Coufalová
„Schaut wie A:Rex seine Armee jetzt speiset...“ Štóla Augusta Silného: jídlo a reprezentace moci ve vojenském ležení u Zeithainu (1730)

Ve dnech 31. května až 28. června 1730 bylo u saského Zeithainu, nedaleko Mühlbergu, postaveno vojenské ležení (Zeithainer Lustlager). Saský kurfiřt a polský král August Silný chtěl tímto způsobem demonstrovat sílu své zreformované armády. Reprezentativnost akce podpořila rovněž diplomatická jednání (především s pruským panovníkem Friderichem Vilémem I.) a přítomnost mnoha urozených hostí. Z vojenské „přehlídky“ (Truppenschau) se stala velkolepá barokní slavnost, kde svou významnou úlohu sehrálo i jídlo. Na samém závěru události totiž nechal August Silný připravit na místě ohromnou štólu (Riesenstollen), která se pekla v peci, na jejímž zhotovení se podílel i architekt Zwingeru Matthäus Daniel Pöppelmann... Příspěvek se zaměří na analýzu zásobování tohoto vojenského ležení proviantem a také na reprezentativní stránku podávaných jídel a rovněž na doplňky (nádobí, servisy apod.), které měly vyzdvihnout královský majestát Augusta Silného v rámci této události. Pokusí se rovněž odpovědět na otázku proč – jaké byly plány stárnoucího krále necelých deset let po skončení velké severní války?

Alena M. Černá
Jídlo v nouzi

Příspěvek bude věnován stravování středověkého člověka v mimořádně těžkých podmínkách – v dobách válečných či v období hladomoru vyvolaném válkami nebo živelními pohromami. Tehdy člověk pro zachování života přijímal potravu, která se neslučovala s kulturními zvyklostmi dané doby a prostředí (maso nekrmných živočichů, části oděvů a obuvi atd.). Materiálovou základnou pro příspěvek budou především české středověké kroniky (např. Staré letopisy české, Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi, Twingerova kronika), ale i jiné texty. Lingvistická analýza objasní, jak s odstupem času vnímali takové „krizové“ stravování autoři daných textů a jak se jejich postoj shoduje či neshoduje s názory současného člověka. 

Karel Černý
Ďábel zná sílu rostlin! Káva, čaj a čokoláda v učené literatuře raného novověku


Tři nealkoholické nápoje, káva, čaj a čokoláda, byly objeveny Evropany v 16. století. V následujícím období byly konzumovány nejprve jako předmět exkluzivní spotřeby v nejvyšších vrstvách obyvatelstva. S rostoucím importem však jejich cena postupně klesala, až na počátku druhé třetiny 18. století začaly být dostupné v západní Evropě prakticky ve všech společenských vrstvách. 
Příspěvek se bude opírat o akademické diskuze, které proces postupného osvojení v Evropě provázely. Tyto spory totiž osvětlují daleko více, než jen dějiny tří populárních nápojů. Kakao bylo kupříkladu pro některé autory spojeno s tělesnou a spirituální identitou předkolumbovských obyvatel Mexika a tím pádem bylo příznakem rezistence vůči křesťanskému misionářskému úsilí. Na druhou stranu se také používalo jako platidlo a navozovalo tedy v dobových komentátorech představu ušlechtilého divocha, který nemusí zlato dolovat, ale pouze jej sbírá na stromech. 
I první zprávy o čaji měly pozoruhodný vztah k ekonomickým dějinám. Pro evropské čtenáře ze 16. století bylo totiž těžko pochopitelné, že japonští šlechtici byli ochotni vydat nevídané peníze za čajový servis a dokonce nápoj sami pro své hosty připravovali. Témata, na něž kladou jezuitské zprávy důraz, tak odhalují naprostou jinakost myšlení obyvatel Evropy a Dálného Východu.
Káva sice pochází z kulturně bližší oblasti, neboť se dovážela z Jemenu a severovýchodní Afriky, ale i její konzumace měla pro dobové učence svá pro a proti.

Blanka Činátlová
Booktuberské rozkoše, rekordy a maratóny – od gastroporna k pornočtení


Booktuber je čtenář, který konzumuje neuvěřitelné množství knih a poté bere do ruky kameru, aby se ostatním pochlubil knižním špajzem a svým apetitem strhl k podobné žravosti i další. Booktubeři knihy nakupují, rozbalují, kupí, očichávají, žerou, doporučují a v neposlední řadě také prodávají. To, co začíná individuální mlsností, proměňuje poměrně výrazně charakter čtení a čtenářství. A právě této proměně bych ráda věnovala příspěvek.

Viliam Čičaj 
Kulinárske umenie a prax. Kuchárska kniha v meštianskej domácnosti


Zrod tlačenej knihy bol dôležitým medzníkom v dejinách stravovania a stolovania.  Kuchárska kniha predstavovala nielen súhrn kulinárskych poznatkov a zásad prípravy jedál daného obdobia, ale zároveň formovala aj stravovacie zvyky a kultúru  jednotlivých vrstiev spoločnosti. V období novoveku kulinárske umenie aj prostredníctvom  knižnej literatúry ovplyvnilo  meštianske prostredie.

Eva Dittertová 
Knedlík – kulturněhistorický fenomén gastronomie ve Střední Evropě


Knedlík jako součást společné kulturní a kulinární historie zemí Střední Evropy. Historie, pověsti a současnost. Gastronomie součást obecné historie, regionální gastronomie součást identity prostoru, bude uvedeno na příkladu chebské kuchyně. Exkurz do nejstarších německy psaných kuchařek. Příklad dobré praxe – výstava Knedlík – Kloss – Knödel.

Gabriela Dudeková 
Vojnová gastronómia. Zmeny stravovania a stravovacích zvyklostí za prvej svetovej vojny v Rakúsko-Uhorsku


Cieľom referátu je charakterizovať zmeny vo výžive a stravovacích zvyklostiach v Rakúsko-Uhorsku počas prvej svetovej vojny, príčinami ktorých boli ekonomicko-zásobovacia kríza a blokáda dovozu surovín do Nemecka a Habsburskej monarchie. 
Podľa vzoru Nemecka bol počas Veľkej vojny prvýkrát plošne zavedený režim núteného obmedzovania spotreby a výživy v zázemí (stanovenie dávok spotreby, lístkový systém, rekvirácie a centrálne zásobovanie surovinami pod dozorom štátu). Nedostatok potravín a niektorých surovín mal za následok výrazné zmeny nielen v skladbe stravy (obmedzovanie spotreby mäsa, tuku, bielej múky a mlieka; zavádzanie rôznych náhražkových potravín a receptúr), ale aj v diskurze o výžive. Propagovali sa verejné jedálne a vývarovne, kurzy úsporného varenia a vojnové kuchárske knihy. Okrem propagandistických zdôvodnení sa verejne diskutovalo aj o  pozitívnych zdravotných dôvodoch diétneho stravovania, napr. vegetariánstva. Pre veľkú väčšinu obyvateľstva znamenala vojna nútené obmedzovanie spotreby, v niektorých regiónoch a sociálnych vrstvách až na hranicu prežitia, čo zvyšovalo symbolickú hodnotu nedostatkových potravín, najmä luxusnejších, ktoré boli v mierových časoch súčasťou obradových stravovacích zvyklostí (napr. počas sviatkov). Kvalita výživy a spôsob stravovania, ako jeden z dištinkčných znakov sociálnej hierarchie, sa stala nielen dôležitým výrazom sociálnych rozdielov, ale aj príčinou sociálnych protestov.
Dôsledky zmien v kvalite a  príprave stravy, ako aj v organizácii stravovania a zásobovania, zavedených počas Veľkej vojny, sa v dlhodobom efekte prejavovali aj v povojnovom období.

Martin Franc
Vaříme školákům. Stravování pro děti školního věku v českých zemích v letech       1950–1980


Veřejný diskurz o stravování po roce 1945 rychle ovládli lékaři, odborníci na zdravou výživu, kteří se také snažili změnit stravovací zvyklosti jednotlivých skupin obyvatelstva, včetně školní mládeže. Idea stravování diferencovaného podle věku a podle vykonávané práce přitom ve vědách o výživě hrála v mnoha ohledech doslova klíčovou úlohu. Mimořádný důraz kladli odborníci na výživu na školní stravování, ale zároveň vyvinuli velkou snahu i o proměnu stravování dětí v této kategorii i v domácnostech a pokoušeli se také výrazně ovlivnit nabídku potravinářského průmyslu, i když zde často naráželi na různé ekonomické zájmy a limity. Příspěvek se pokouší podchytit hlavní směry proměn představ o ideálu stravování věkové skupiny 6 – 18 let v padesátých až sedmdesátých letech a zároveň načrtnout i obrysy reálných vývojových tendencí v stravování pro školáky v dané éře.  

Michal Fránek 
Parnasistní nektar, realistické uzenky a naturalistický hlad? K motivům jídla a jeho funkcím v české beletrii druhé poloviny 19. století 


Příspěvek se pokusí postihnout rozličné funkce zobrazení jídla a jeho proměny v české beletrii druhé poloviny 19. století v závislosti na různorodých literárních diskurzech (např. parnasismus, realismus, naturalismus). Na řadě modelových příkladů se pokusí prověřit, do jaké míry je zobrazení konkrétního jídla determinováno poetikou, v jejichž souřadnicích se dílo pohybuje, kdy jde naopak proti této poetice a proč.

Vladan Hanulík
Homo consumericus medicus? Konstituování „racionálních“ přístupů ke stravování na pozadí vývoje odborného lékařství a nekonvenčních léčebných směrů 19. a 20. století


Stravování je v současné společnosti otázkou integrující celou řadu kulturních determinant, ovlivňujících konkrétní podobu a složení pokrmů. Gilles Lipovetsky současného konzumenta v tomto ohledu označuje jako homo medicus, konzumenta, jehož stravovací návyky silně determinoval proces medikalizace společnosti. V daném kontextu již odlišné způsoby stravování neslouží k utváření sociální diferencí mezi představiteli odlišných sociálních vrstev, primárním elementem stravování se stal vliv potravin na zdraví, v tomto kontextu tedy lze označit současnou podobu stravování za vznik ustaraného konzumenta, jehož primární potřebou není uspokojení chuťových vjemů či naplnění habitu, relevantně jej přiřazujícího k odpovídající sociální skupině, ale především snaha o zabezpečení pozitivního fyziologického vlivu na stav organismu.
Mimo poznatků vědeckého lékařství jsou ve výživových strategiích stále více zohledňovány také stravovací návyky, které se konstituovaly v rámci nekonvenčních léčebných směrů. Příspěvek předkládá analýzu stýkání se daných dvou linií ve vývoji stravování v posledních dvou staletích. Již od dob osvícenství lze pozorovat v odborném lékařství návrat k dietetickým principům hippokratovského korpusu, paralelně k tomuto směru se však počala konstituovat celá řada praktik, jejichž předepisované formy stravování budily ve své době rozpaky, dnes však tvoří základ doporučované „racionální“ stravy. Konflikt mezi odlišnými typy racionálních přístupů ke stravování se postupně přesunoval z debat mezi zastánci odlišných léčebných systémů do každodenního života a stal se integrální součástí každé rozvahy, s níž dnes středoevropský konzument přistupuje k výběru preferované formy stravování. 
Příspěvek zachycuje postupné proměny vývoje stravování na základě diskursivní analýzy normativních pramenů (lékařských kompendií, dietetických doporučení, domácích lékařských rádců a v dílčím ohledu i kuchařských knih) a jejich vliv na vnímání prospěšnosti/škodlivosti různých typů stravovacích návyků a jejich akceptaci a inkorporaci do vlastního habitu (na základě egodokumentů).

Zdeněk Hojda
„Než večer byl, šli k canálu, kderej k městu od moře jest, a tu austrie kupovali.“ Gastronomie na (kavalírských) cestách po Evropě v 17. století


O stravování šlechtických mladíků na cestách vypovídají cestovní deníky, cestovní účty, a také otcovské instrukce, jež před nezdravým stravováním varovaly. Na základě těchto pramenů poznáváme ne sice každodenní jídelníček, ale spíše kulturní návyky, zvláštnosti a speciality jednotlivých zemí (Německo, Itálie, Francie, Španělsko). Zmíníme se nejen o běžném stravování v hostincích, ale také o lahůdkách, jež byly součástí darů a zvláštních pozorností, a také o slavnostních tabulích, k nimž byli kavalíři zváni či u kterých pouze asistovali. Jídlo rytmizovalo všední den, ale bylo také součástí sociálních praktik a symbolického jednání. 

Jan Ivanega
„…mit einem geringen Mittagmal beehret werden sollen.“ Hostiny při slavnostech kladení základních kamenů a svěcení kostelů pod schwarzenberským a eggenberským patronátem v 18. století 


Příspěvek si klade za cíl přiblížit dosud opomíjený fenomén slavností kladení základních kamenů a svěcení kostelů pod vrchnostenským patronátem na příkladu panství knížat z Eggenebergu a knížat ze Schwarzenbergu v 18. století, zejména v Čechách, ale i jinde (Střední Franky). Slavnosti byly dosud vnímány především jako pomocné datační mezníky, umožňující určení počátku a konce výstavby svatyní. Bohatě dochované prameny schwarzenberské a eggenberské provenience (zejména úřední korespondence a účty) umožňují hlubší analýzu a interpretaci událostí. Nedílnou součástí slavnostních aktů byly hostiny, na něž se referát zaměří především. Analýza podávaných chodů, pozvaných hostí a nákladů umožní představit hostiny jako významný prostředek vrchnostenské reprezentace. Pozornosti neuniknou ani dobové normativní prameny a jejich odraz v praxi hostin. Srovnávací rámec poskytnou schwarzenberské hostiny při dalších příležitostech (lovecké hostiny, bankety o svátcích, pohoštění významných osob v knížecích sídlech).

Tomáš Jiránek
Vojenské stravování v dlouhém 19. století


Strava pro vojáky v průběhu staletí prodělala značný vývoj, na druhou stranu ale v každé době byla ovlivňována podobnými činiteli: místními zvyklostmi, finančními zdroji, ročním obdobím, okamžitými možnostmi (např. rozdíly v míru a za válečného tažení), do jisté míry také vědeckými poznatky (potřeba bílkovin, vitamínů). 19. století v tomto ohledu nebylo výjimkou, jen nabízí větší množství zdrojů, z kterých lze poznatky čerpat. Je možno srovnávat stravování vojáků za různých podmínek, v různých armádách, v různých kategoriích (prostí vojáci x důstojníci). 

Pavla Kalousová 
Gastronomie, stolování a zásobování na českých a moravských šlechtických sídlech od renesance do počátku 20. století


Přednáška poskytne přehled přípravy jídel a stolování na šlechtických sídlech ve sledovaném období. Posluchače seznámí nejen s kuchyňskými provozy a šlechtickými jídelnami, ale představí též zajímavé ingredience či nastíní samotnou konzumaci pokrmů jako jakýsi každodenní obřad.

Miroslav Kouba
Podoby gastronacionalismu ve středoevropských národních hnutích dlouhého 19. století 


Studia gastronacionalismu jsou zatím relativně vágně definovaným metodologickým konceptem, který se v současných sociokulturních podmínkách konotuje zejména s tématem využití symbolů potravinářské výroby ve vztahu k národní identitě a projevům tohoto vědomí. Tento společenský fenomén se v aktuálním diskurzu proto soustředí zejména na přeměnu potravin v jeden z atributů národní a kulturní identity, přičemž v širším sociokulturním přístupu se analyzují okolnosti, za nichž k této identifikaci dochází. Přítomný příspěvek se však obecně vymezené definice gastronacionalismu snaží adaptovat do kontextu středoevropských národních hnutí „dlouhého“ 19. století. V jejich rámci se utvářely v souladu s etnocentrickými ideologiemi příslušných národů rovněž hranice a mentální vymezení „národních kuchyní“, které ovšem nezapřou rysy typologicky blízkého gastronomického areálu. Na vybraných příkladech českých, slovenských a polských kuchařských knih tak budou popsány reprezentativní situace, jež se v průběhu národních hnutí staly v nestátních společenstvích symboly národní gastronomie a jež lze interpretovat jako projevy gastronacionalismu 19. století. 

Aleš Kozár
Porovnání funkcí kuchařských knih ve slovinské a české literární kultuře první poloviny 19. století


První slovinsky psaná kuchařka (V. Vodnik: Kuharske bukve, 1799) ve svém úvodu definuje klíčové funkce tohoto typu literatury ve slovinském kulturním prostředí v první polovině 19. století. Šlo především o funkci jazykovou, konkrétně cílila na ustálení oborové terminologie, prezentaci některých moderních trendů v oblasti zdravé výživy (kritika moučnatých a tučných jídel), naopak ve srovnání s českým prostředím schází akcent na vlastenecký apel (recepty jsou převáděny z dobových německých kuchařek) a výchovný aspekt podoby měšťanské kuchyně. Označení „slovinská“ nese až kuchařka Magdaleny Pleiweisové z r. 1868, která se časem stala normou a definicí národní kuchyně podobně jako kuchařka M. D. Rettigové u nás. V příspěvku se pokusíme zdůraznit proměny funkcí kuchařských knih a (ne)paralelní vývoj žánru v obou zmíněných národních literaturách.

Milena Lenderová
České kuchařské knihy v dlouhém 19. století. Struktura, gender, národ


Příspěvek vyjde z textové analýzy zhruba padesáti česky psaných kuchařských knih vydaných mezi léty 1805–1915. Pokusí se odhalit vliv společenských a ekonomických změn na jejich strukturu, na genderové stereotypy a na proměny (respektive zánik) akcentu na „češství“.

Tünde Lengyelová
Premeny šľachtickej kuchyne v Uhorsku v období raného novoveku


V pomoháčskom období sa v Uhorsku začala meniť aj kuchyňa na šľachtických dvoroch, predovšetkým pod množstvom cudzích vplyvov. Okrem nových druhov potravín, ktoré ovplyvnili skladbu jedálneho lístka, prichádzajú aj nové „módne“ trendy ako dôsledok zamestnávania kuchárskych majstrov zo zahraničia. Príspevok sa zameria na tieto zmeny, ako aj na ich prijímanie verejnosťou, postupné rozšírenie do nižších vrstiev a tiež na názor dobových lekárskych autorít na vplyv stravy na zdravie.

Marie Macková 
Sůl za zlato


Na rozdíl od pohádkového krále, žádný z vladařů habsburské monarchie 19. století neměl tak malý rozhled, aby si neuvědomil význam soli: nejenom pro stravování lidí a zvířat, ale i pro rozpočet vlastního státu. Veškeré nakládání se solí se stalo státním monopolem ekonomického i strategického typu zároveň. Bez soli se nikdo neobešel, takže stát vědomě rezignoval na vysoké zisky. Na rozdíl od jiných komodit ovládaných státním monopolem musela sůl zůstat dostupná naprosto všem obyvatelům monarchie bez rozdílu. Ovládal však veškerou manipulaci s touto surovinou: těžbu, distribuci, obchod, dokonce i slané minerální prameny a slané bažiny v krajině. Bez státního dozoru si nebylo možné posolit krajíc. Snad jenom zbloudilá ovce u saliny nemusela komunikovat s erárem. Když ji tam nepotkal někdo od finanční stráže. Ten ovšem nedal pokutu jí, ale ovčákovi.

Vít Machálek
Klára z Assisi a Kateřina Sienská: Anorektičky, nebo eucharistické světice?


Příspěvek se bude zabývat vybranými aspekty středověké ženské zbožnosti výrazně spojené se zaujetím potravou, a to především ve vztahu k nejvýraznějším ženským postavám dějin františkánského a dominikánského řádu ve 13.–14. století, Kláře z Assisi a Kateřině Sienské.
Tyto světice jsou dnes např. v redukcionistických výkladech psychologického či feministického rázu označovány za průkopnice extrémně negativního postoje k jídlu, představujícího středověkou obdobu dnešní mentální anorexie. Alternativou je přístup vycházející z jejich důsledného zasazení do kontextu křesťanské spirituality a jejích dějin, umožňující rozebírat Klářiny a Kateřininy přístupy ke stravě v kontextu jejich eucharistické zbožnosti a christocentrického smýšlení.
Příspěvek představí oba uvedené úhly pohledu. Pojedná také o obou aspektech postoje k jídlu u zmíněných představitelek středověké ženské spirituality – negativních (asketických) a pozitivních (eucharistických) – a poukáže na jejich vzájemnou neoddělitelnost.

Radek Malý
S jídlem se nehraje aneb Jídlo a kulinářství prizmatem současných dětských knih


Příspěvek se pokusí poukázat na různé možnosti, jak je téma jídla zpracováváno v současné literatuře pro děti a mládež. Především obrazové prostředky, s jakými současná ilustrační tvorba pracuje, se často obracejí ke světu jídla např. v roli výrazového prostředku (např. německý bilderbuch Neue Stiefel hat Frau Gans Christiana Hückstädta vychází výhradně ze světa ovoce a zeleniny).  Na příkladech českých i zahraničních knih bude poukázáno, co vše může téma jídla pro dětskou četbu znamenat.

Hana Miketová 
Diplomacie a gastronomie - hornoslezská knížata na krakovském dvoře


Přelom 14. a 15. století přinesl prudký nárůst kontaktů mezi hornoslezskými vévody a polským panovnickým dvorem Vladislava Jagielly. Polská strana hledala spojence v sporu s Vladislavem Opolským, slezští zeměpáni zase způsob, jak navýšit svůj sociální kapitál. Jednou z důležitých cest utváření nového spojenectví se stalo i společné stolování, vždyť jagellonská gastronomie nadchla i francouzského diplomata Guilleberta de Lannoy. Těšínští a osvětimští Piastovci a ratibořští Přemyslovci se stali častými hosty na Wawelu. Proměny vzájemných vztahů můžeme sledovat právě i ve změně potravin, jež jim byly při pobytech v Krakově nabídnuty, a ve složení společnosti, která zasedala ke stolu. Svět politiky se tak prolínal se světem kulinárního umění.

Vladimír Novotný 
Literární gastrofilie aneb Od kuchařky k muzeu


Tvorba Madgaleny Dobromily Rettigové je v obecném povědomí spojována především s její Domácí kuchařkou, v jejím případě však jde o svéráznou syntézu svého druhu literární gastrofilie s charakteristickými fenomény dobové literární kultury. Fenoménem literární kultury se paradoxně tato „nejen kuchařka“ stala i dnes.

Pavel Panoch
Džbán a koflík. Na okraj symboliky dvou drobných motivů v novověké vizuální kultuře


Příspěvek bude věnován kulturním referencím džbánu a koflíku ve středověké imaginaci a v novověké vizuální kultuře. Na základě rozboru vybraných textových, obrazových a hmotných pramenů se bude snažit prokázat, že oba zmíněné předměty neplnily v minulosti v rámci stravování a stolování pouze užitkovou funkci „obalu tekutin“, ani nesloužily k povrchní dekoraci prostředí hostin a dalších festivit, ale zpředmětňovaly v sobě hlubší a vrstevnatou náboženskou, filosofickou a moralizující symboliku.

Zuzana Pavelková Čevelová
Proměny svatební hostiny během 19. – 20. století (domácí vs. veřejná strava)


Cílem příspěvku bude stručně charakterizovat proměnu pojímání svatební hostiny a svatebního "stolu" v proměnách času - tedy během 19. a 20. století v Čechách.  Akcentováno bude spíše městské prostředí s ohledem na použité prameny. Téma zatím není jednotně zpracované, úkolem je spíše poskytnout podněty k diskusi a odkrýt neprobádaná místa.

Lydia Petráňová 
Obraz české kuchyně v Klaretových slovnících


Obraz středověké české kuchyně lze konstruovat kombinací pramenů písemné i hmotné povahy i z etnografických paralel. Zvláštní místo mezi prameny zaujímá jazykový materiál, obsažený ve slovnících Mistra Klareta – Bartoloměje z Chlumce. 

Vítězslav Prchal – Filip Vávra 
Jídlo a slavnosti na císařské ambasádě v Petrohradě ve 30. letech 18. století


Příspěvek se bude věnovat problematice stravování a festivit v diplomatické praxi počátku 18. století, konkrétně na císařské ambasádě v Petrohradě, v době, kdy vyslanecký post v Rusku zastával hrabě František Karel Vratislav z Mitrovic (1728–1733). Budeme se zabývat jak dny svátečními – zde se jedná zjm. o oslavu jmenin císaře Karla VI. (1730), oslavu narozenin a jmenin carevny Anny a oslavy masopustu (obojí 1731) - tak všedními. To si můžeme dovolit, neboť se nám zachovaly kompletní denní kuchyňské účty za půl roku (29. 1.–1. 8. 1732). Kuchyňské účty se zachovaly i ze zmíněných slavností spolu s jejich popisem, různými dalšími účty a nekonečnými prosbami a upomínkami na císaře, aby svému vyslanci výdaje uhradil. Pro porovnání bude také přihlédnuto ke kuchyňským účtům z drážďanského působení Františka Karla Vratislava, rovněž z 30. let. Příspěvek si klade za cíl objasnit reprezentační funkci stravovacích návyků a slavností v politické praxi na císařské ambasádě v 1. polovině 18. století a jejich vzájemné propojenosti. Stranou nezůstanou ani otázky finanční náročnosti takovýchto festivit, geografického okruhu využívaných trhů a dodavatelů luxusních potravin, sezónních proměn (nebo naopak stabilní podoby) jídelníčku apod.

Karel Rýdl 
Vývoj výuky vaření v českých zemích do roku 1948


Příspěvek se zaměří na vývoj výuky vaření a kuchařství v různých typech a druzích škol nejen pro dívčí vzdělávání od počátku 19. století do roku 1950 v českých zemích (obecné a měšťanské školy, odborné dívčí školství, kurzovní a domácí školy soukromé i veřejné, vyšší dívčí školy a dívčí lycea). Pozornost bude věnována profilovým pedagogům a tvůrcům učebnic a kuchařských knih využívaných jako doplňkové učební texty (Rettigová, Hansgirgová, Axamitová, Trachtová, Sandtnerová, Kejřová, Úlehlová-Tilschová, Jelínková, Vítková a další). Jako příklad bude prezentována zkušenost Hospodyňské školy ve Stěžerách a situace výuky vaření v odborných a učňovských školách na Pardubicku. 

Ivo Říha
Autorský subjekt v paratextech českých kuchařských knih 19. století


Příspěvek nahlédne české kuchařské knihy první poloviny 19. století jako specifickou součást obrozenské literární kultury. Pozornost bude věnována tomu, jak sami autoři, resp. samy autorky kuchařských knih svá díla do tohoto diskursu záměrně včleňovali(y) – prostřednictvím paratextů různých druhů. Výklad bude zaměřen především na rozmanitost rolí, které v této oblasti – na rozhraní několika základních funkčních stylů – hraje autorský subjekt: prostřednictvím „sondy“ do příslušné části dobové knižní produkce budou charakterizovány způsoby jeho sebeprezentace a sebereflexe (se zohledněním toho, jak připravuje a přednastavuje komplexní recepční proces i v rovině tematické – právě v doteku s otázkami vlasteneckými, genderovými atd.).

Milena Secká 
Deníky Ferdinanda Fingerhuta – měšťanská strava 2. poloviny 19. století


Ferdinand Fingerhut (1824–1887), známý vlastenec a mecenáš byl znalcem dobrého jídla a zanechal po sobě deníky, které mapují poslední dvě léta jeho života. Popisují především denní jídelníček včetně receptů a kulturní akce, kterých se účastnil. Ve svém domě pořádal pravidelně hudebně deklamatorní zábavy, na kterých se podíleli jak přední hudebníci, tak i literáti a herci. Deníky jsou tak jedinečným dokladem pražské měšťanské stravy a zábavy druhé poloviny 19. století.

Markéta Slabová 
„Kdo si v létě nesušil ovoce a houby, bude v zimě sušit hubu.“ Strava a stravování ve válečných letech 1914–1918


Obsah příspěvku je zaměřen na postižení vlivu válečných událostí let 1914–1918 na každodenní život obyvatel české vesnice s důrazem na proměnu stravovacích návyků, skladby potravin, jídelníčku a kuchařských receptů. Všímá si negativních dopadů nedostatku potravin na zdravotní stav a nálady obyvatel, nebo například rekvizic kovů na vybavení domácností. V neposlední řadě upozorní na fenomén válečného humoru, jehož častým námětem se stala válečná kuchyně a nové stravovací zvyklosti.   

Viktor Šlajchrt 
Ambivalence kulinárních obrazů v literatuře i v médiích


Kulinární obrazy patří k nejčastějším motivům světové literatury. Zajímavá je polarita jejich pojetí: někdy se gastronomie jeví pozitivně jako významný kulturotvorný prvek, ba dokonce jako duchovní pojítko obce, jindy se stává výrazem té nejnižší negace v podobě perverzního požitkářství. Ve svém příspěvku hodlám tuto polaritu ve zkratce postihnout na příkladech z dějin světové literatury (Homér, Satirikon, Nový zákon, středověké rukopisy, Rabelais atd. až po Joyce, Hrabala a Fukse). K tomu připojím několik osobních postřehů o proměnách vztahů českých médií ke kulinární tématice od padesátých let minulého století do současnosti.   

Irena Štěpánová 
Kuchařská škola Domácnost – vaření jako (národní) umění a věda


Pražský spolek Domácnost (založ. r. 1885) byl jednak školou s více než půlstoletou tradicí, jednak kulturním, osvětovým  a charitativním zařízením a příjemným místem pro setkávání u vynikajícího jídla. Absolutorium kuchařských kurzů umožňovalo takto kvalifikovaným ženám nacházet povolání v oboru a škola přispívala k ženské emancipaci. Domácnost byla známá a oblíbená nejen v Praze, ale v českých zemích i mezi zahraničními krajany. Její snahy o typicky českou „národní“, ve skutečnosti však měšťanskou kuchyni, inspirovanou jídelní kulturou francouzskou a slovanskou, se odrazily i v publikační činnosti a v účasti na nejrůznějších výstavních akcích, někdy i mezinárodních.